Bohemian Bards

STŘEDOVĚKÉ DUDY

Oblíbený nástroj středověkých pouličních muzikantů, se kterým se v dnešní době můžete setkat v nepřeberném množství typů – české lidové loketní dudy, španělské gajty, irské loketní nebo skotské válečné, které byly využívané v bitvách k zastrašení protivníka. K nim mají středověké dudy nejblíže. Námi navrhnutou originální konstrukcí však mají oproti všem předešlým vyjmenovaným možnost hrát i subbasové, tedy extrémně hluboké tóny. Původ dud je nejasný, princip vaku s píšťalou však znali už staří Řekové, které zaujala možnost nepřerušeného tónu. Již v těchto dobách se na daný vak využívala především kozí či hovězí kůže, se kterou se pracuje dodnes.

ŠALMAJ

Slovo šalmaj se vyvinulo z latinského pojmu calamus, což znamená v překladu rákos či stéblo. Do Evropy se dostala pravděpodobně s Maury, kteří okolo 7. století dobývali Pyrenejský poloostrov. Prakticky se jedná o přední píšťalu od dud doplněnou o nástavec, takzvanou "vzdušnici", do které se nevhání vzduch z měchu, ale přímo z úst hráče. Stejně jako dudy byla hojně využívaná ve vojenské hudbě.

FIDULA

Fidula je přímým předchůdcem dnešních smyčcových nástrojů, jako jsou housle, viola, violoncello či kontrabas. Je také jedním z nejběžnějších nástrojů středověku. Vyvinula se z antické lyry a nalezneme o ní první zmínky již v evangeliu z 9. století. Původně měla tři až pět strun vyrobených ze střev a opírala se o rameno nebo svisle o nohu. Předností tohoto nástroje je syrový a neotřelý zvuk.

CISTRA

Cistra je z uvedených nejmladším nástrojem, vrcholu popularity dosahovala až mezi 15. a 18. stoletím, a to pod názvy gittern, zitter, sister, cytherne či cittharne. Patří k rodině loutnových nástrojů a vyvinula se v oblasti Středozemního moře z výše zmíněné středověké fiduly, kdy hru smyčcem nahradilo plektrum – trsátko. Klasická cistra měla jeden krk a osm až deset strun. V naší kapele se můžete setkat s ojedinělou cistrou dvoukrkou, která kombinuje dva samostatné nástroje – již zmiňovanou cistru a kytarovou loutnu.

LOUTNA

Nástroj byl do Evropy dovezen z Arabského poloostrova, a i samotný název „loutna" je v různých jazykových modifikacích převzat z pojmenování arabské loutny „ud", což v překladu znamená poněkud přeneseně „dřevo". Na evropský kontinent se dostávala třemi různými směry, jednak během okupace Španělska Maury v letech 711-1492, dále při napadení Sicílie Araby v 8. století a v neposlední řadě také během obchodu s Blízkým Východem. Loutna nemá přesnou, historicky ukotvenou podobu, vyskytuje se v mnoha různých provedeních, které se liší nejen tvarem, ale i laděním. Po jejím úpadku na konci 18. století se v posledních desetiletích těší stále většímu zájmu a oblibě u hráčů i posluchačů.

Citola

Koncem 12. století se v Evropě objevuje nástroj zvaný citola, který svou podobou a zvukem vychází z řecké lyry. V tomto období měli citole nejblíže žongléři, kteří kromě hry na tento nástroj museli ovládat i hru na dudy, šalmaj, niněru a bicí nástroje. Naše kapelní citola ctí dochované historické prameny, zejména původní tvar těla nástroje. Z důvodu ladění, které je shodné s kontrabasem či baskytarou, je však o poznání větší.

Djembe

Původ tohoto nástroje se datuje přibližně 2000 let zpátky, do Západní Afriky. Na blánu djembe se používají kůže z afrických koz, protože na rozdíl od evropských mají drsnější strukturu a více vyhovují zvukovým požadavkům. Korpus, neboli tělo djembe, je ručně vydlabán z jednoho kusu dřeva, který byl na počátku částí celého kmene stromu. Pro tyto účely se nejčastěji využívají různé druhy afrického mahagonu.

Davul

Předchůdci dnešních bicích nástrojů se objevují v různých formách už od samého počátku lidstva, kdy byly uplatňovány především k rituálním a kultovním účelům. Bubny jako takové se do evropské kultury dostaly na počátku středověku v dobách křížových výprav. Především díky technickým a zvukovým nedostatkům tyto bubny však do své produkce nezahrnujeme a saháme po charakterističtějších bubnech afrických či arabských, které originálním a vhodným způsobem oživují naši tvorbu. V současném kapelním instrumentáři se nachází velký basový buben zvaný davul, africké djembe, arabská darbuka, tamburína a klasická bicí souprava ve středověkém hávu, kterou využíváme pro větší pódiová hraní.